Odhalení!
Rozhodla jsem se vám ukázat, jak já sama ukládám a skladuji oblečení, že žiji to, co sama klientům říkám. Nabízím vám svůj pohled, jak mě to to vyhovuje a baví. Můžete se nechat inspirovat i nesouhlasit. Nejdůležitější je, dělat všechny činnosti, i ty co “musíme” tak, aby nás bavily. Najít si svůj postoj i pohled. Tak to vnímám já..
V první části (osm šuplíků) ukazuji jak ukládám kalhotky, ponožky, podprsenky, pásky s kapesníky a zimní doplňky moje a mého muže.
První šuplík– do ruliček a barevně, ukládám kalhoty. Tento ukládací systém jsem koupila v Ikei. Jsou to dlouhé, plastové pláty, které se dají nalámat/nastříhat na požadovaný rozměr podle šuplíku/krabice.
Pokud nechcete tento systém, jde něco podobného vytvořit z lepenky, z ruliček od toaletního papíru, apod…
Druhý šuplík– ponožky a punčocháče. Ukládám do ruličky stejně jako kalhotky. Oba šuplíky jsou normálně plné, ale to je tak, když nemám vypráno. Na praní používám eko prášky bez parfemace, proto mám ráda ve spodním prádle, ale také v ložním tuhá mýdla, která krásně provoní a brání před moli.
Třetí šuplík– ukládání podprsenek. Pokud vlastníte lehce (nebo více) vyztužené podprsenky jako já, je dobré jim dopřát prostor a nemačkat košíčky do sebe. Déle vám vydrží a košíčky nebudou propadlé a “vrásčité”. Pokud vlastníte nevyztužené, jen krajkové, tak je můžete dát košíčky do sebe.
Za košíčkovými podprsenkami mám dvě sportovní. Ano, toto jsou opravdu všechny moje podprsenky. Mám jich pár, ale správně padnoucích. Jak si vybrat dobrou velikost vám povím zase někde příště.
Tak co ženy, ruku na srdce, jak ukládáte své prádlo vy? Já se vždy do šuplíčku těším. Odpočívají a čekají na další službu. A jako bonus, i zde mám tuhé mýdlo na provonění.
Toto je moje tajemství :). Pod sportovními podprsenkami mám kromě voňavého mýdla uložené doslova střípky vzpomínek na naši svatbu. Tyto plastové lístky byly šperkem na mým šatech (byly součástí velkého výstřihu na zádech). Asi pro štěstí do života, se lísky po svatebním obědě zlomily. Ještě, že byly vyrobeny náhradní.
Čtvrtý šuplík– zde máme kapesníky, muž náhradní sluneční brýle a já pásky (mám pět pásků, každý jiný a jedny kšandy). Pásky s klasickými dírkami na zapínání omotám kolem dlaně, druhý konec provleču dovnitř a zapnu na poslední dírku. Díky tomu se smotané klubíčko nerozmotá a drží. Vše je přehledné a hned vidíte, kolik a jakých pásku máte.
Pátý šuplík– čepice a rukavice. Čepice mám čtyři a rukavice čtyři páry.
Šestý šuplík– patří mému muži. Není až tak pěkně přehledný, ale snaží se :). Má tu čepice i rukavice.
Sedmý šuplík– šály a šátky. Dohromady šest, dva tenké nejsou vidět (sem počítám i šátek, který si dávám na krk, když jsem nemocná). V zimě nosím hlavně ten pudrově růžový. Ano, toto je vše. Dřív, jsem byla doslova sběračka šátků a šál. Dnes už ne. Nic není stále.
Osmý šuplík– i tento patří muži. Má zde tři šály a jednu zimní rukavici (druhá je v autě, na hrabání sněhu 😀 ).
Máme první odhalení za sebou.
Upřímně vám musím říct, že jak to vypadá dnes, nebylo vždy. Jak už jsem se zmínila, ujížděla jsem na šátcích a šálách. Byl to pro mě šperk, potřeba zahalit krk a výstřih. Možná ochranný prvek.
To, co vám ukazuji dnes, je moje cesta za posledních pár let. A je pořád v procesu. Došla jsem k závěru, že je pro mě lepší vlastnit méně, ale o to kvalitnějších věcí. Nepodléhat pokušení, chce pořádnou dávku sebedisciplíny, odhodlání a nenechat se zlobit okolím.
Přidáte se? Jsme všichni na cestě. Je jen na nás samotných pro kterou se rozhodneme. Ať je to ta, která je nám nejbližší.